Stála před ním obrovská zděná budova. Stará, už dávno opuštěná, omítka z ní opadávala, okna zatlučená hrubými prkny, či jen tak zatarasená kusy klád. Kapky deště bubnovaly do plechové střechy, stékaly do rezivých, pokroucených zanešených okapů, odlepovaly se od nich, s tichým pleskáním odkapávaly na udupanou cestičku a vytvářely přitom jedinečnou frenetickou zvonkohru.

Proč jsem sem nic dlouho nenapsal? Jednoduché, byl jsem bez netu. V práci se mi nechce psát a ani na to není moc čas a doma vždycky zapomenu, si to někam uložit a vzít do práce. Měl sem aspoň dostatek času popřemýšlet o struktuře tohoto blogu a již teď vím, že se docela změní. O víkendu nějakou tu chvilku budu mít, tak se tady konečně něco zase objeví.

Zase mě něco chytlo. Ani nevím jak, ale rozhodl jsem se někomu dát malý dárek a nakonec sem i zjistil, co hledám.

No, dlouho sem tu nepstal, tak to zkusim zkrátit do jednoho příspěvku.